Báseň Vize
Báseň Vize
Tak ke mně přijde a ptá se: „tak co vidíš? Jakou máš vůbec představu?“ Otevřu ústa a z nich vycházejí tato slova:
Co vidím? Ježíše - stále toho stejného, hrozivého Ježíše.
Vidím armádu mladých lidí.
Ty vidíš kosti? Já už vidím tu armádu. Armáda je svobodná od materialismu.
Smějí se kancelářským vězením.
Bez problému budou v pondělí snídat kaviár a v úterý ohryzávat kosti. Ani si nevšimnou.
Znají smysl Matrixu, ví, jak se psaly dějiny. Jsou mobilní jako vítr, jsou vlastnictvím národů. Nepotřebují pasy. Lidé si píšou jejich adresy a podivují se nad jejich divnou existencí.
Jsou svobodní a zároveň jsou otroky všech, kdo žijí v bolesti, špíně a smrti.
Já vidím svatost, která oslepuje. Děti přivádí k smíchu a dospělé k zuřivosti. Už dávno si přestali hrát na svoji malou integritu - teď se touží dotknout hvězd. Nespokojí se s dobrým, ale prahnou po nejlepším. Vše dělají v zázračné čistotě.
Světlo září z každého jejich dobrého motivu, z každého rozhovoru s nimi. Vášnivě milují lidi, tahají je ze zoufalství, zachraňují před satanskými hrami. Tato armáda položí svůj život za velkou věc. Miliónkrát za den tito vojáci
aby jednoho dne vyhráli a slyšeli:
„dobře jste sloužili“ od svého generála v nebesích.
Jsou stejně zapálení v neděli v kostele, jako v pondělí ráno. Nejde jim o vlastní slávu. Jen pošlou tiché „díky“ do nebe a slyší davy křičet: TAK POJĎ !
Je to hudba budoucnosti,
šepot, který píše dějiny.
Všechno se třese od základů,
revolucionáři znova snívají,
tajná přání se stávají skutečností.
Je to hudba budoucnosti
Armáda poslušných učedníků,
mladí lidé nutící svá těla k poslušnosti.
Každý z nich vykryje kulku určenou tomu druhému. Tetování na jejich hřbetě hlásá: „pro mne je žít Kristus a smrt je zisk“
Kdo je zastaví?
Hormony? Má šanci neúspěch?
Vyděsí je strach? Může je smrt zabít?
Už nemluví, jen sténá.
Křičí Vítězství, pláče trpké hořké slzy.
Trpělivě čeká, stojí na stráži: 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce.
Dají vše, co bude třeba. Poruší pravidla. Zbaví se pohodlí, opustí útulné domovy.
Vzdají se svých práv, odhodí své drahocenné malé chybičky. Vysmějí se nálepkování čehokoliv. Reklama je nezastaví, Hollywood nad nimi nemá žádnou moc. Přátelé, kteří na ně tlačí nedokážou pohnout s jejich odhodláním. Jsou strašně cool, nebezpečně přitažliví.
A co navenek? To je moc nezajímá. Nosí oblečení jako kostýmy k oslavě.
Dokážou se vzdát svého image a popularity?
Svůj život by položili za druhé! Na lavici obžalovaných si sedají místo odsouzenců.
Vymění trůn za elektrické křeslo.
Krví, potem a slzami se promodlí bezesné noci a dny. Modlí se a ví, že vše záleží na Bohu
a že život závisí na nich.
V DNA mají napsáno Ježíš, oni se nadechují a On vydechuje…
Jejich podvědomí zpívá. Dostali od Ježíše transfůzi nové krve.
Jejich slova děsí démony v nákupních centrech.
Neslyšíš je přicházet?!
Vzdej poctu těmto divným hrdinům své doby.
Svolejte všechny ztroskotance.
Tady přicházejí, s ohněm v očích. Armáda jde a stromy tleskají, mrakodrapy se sklánějí a vrchy jsou jenom vršky před těmito dětmi jiné dimenze. Modlitbou svolají nebeské šiky a jejich zástup evokuje vzpomínky na Eden.
Jak to vím? Jednoduše: touží po ní samo stvoření, vzdychá po ní Duch, snívá o ní Bůh.
Moje zítra je Jeho dnes. Moje opovážlivá naděje je Jeho jasným plánem.
“Amen!” Krista samého.
(Originál ,,The Vision“ napsal Pete Grieg, zakladatel modlitebního hnutí 24/7, v modlitební místnosti jako vizi celého hnutí a mladé generace. Báseň je složena z parafrázovaných úryvků z Písma)