Před pár lety jsem se rozhodla, že se “sestěhuji” s mamkou do dvougeneračního domu, aby byla blízko, až bude potřebovat pomoc ve stáří. Bylo mi jasné, že naše sžívání nebude nic snadného… a nebylo.
Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že touha pár lidí naučit se modlit a otevření jedné modlitební místnosti v přímořském městečku Chichester spustí lavinu modliteb, která se rozšíří po celém světě.
Kdykoli Bůh považuje za vhodné, aby se ukázal, očekávám, že tak učiní ve velkém stylu. V těžkých botách vykopne dveře mého života. Ozve se zvučný hlas. Světelné efekty. Něco na ten způsob.
I když mnoho lidí tvrdí, že je Česká republika jednou z nejvíce ateistických zemí v Evropě, mohu vidět, že to s námi Pán Bůh ještě nevzdal a jedná stále i dnes.
Když se s přáteli v církvi dostaneme k rozhovoru o politice, často se ukazuje, že mají špatné svědomí. Za politiku se totiž moc nemodlí, a přitom cítí, že by to bylo potřeba.Taky jsem to tak prožíval.
V Čechách máme tu výsadu, že zdravotní péče je velmi dobře dostupná a určitě ji někdy využil každý z nás. Lékaři pomáhají nám. A co můžeme udělat my? Jak se můžeme modlit za české zdravotnictví?
Aktuálně se nacházíme před Velikonocemi - největším křesťanským svátkem. Pojďme se společně zamyslet nad tím, jak Ježíšova oběť ovlivňuje to, kým jsem.