„Vyjdi z komfortní zóny a následuj mě..."

Česká Lípa

Léta projíždím autem přes Českou Lípu na sever Čech. Tentokrát jsem měl při návštěvě města možnost setkat se u modlitebního karavanu s lidmi sloužícími v církvi a také s obyvateli České Lípy.

Večer před tím jsem při chválách a modlitbách za Českou Lípu dostal obraz vycházejícího slunce nad Českou Lípou. S touto nadějí a vizí jsem druhý den ráno vyrazil na náměstí T.G.Masaryka, kde kromě našeho modlitebního karavanu probíhala opodál modlitba chval a uctívání. Tabule před naším modlitebním karavanem uváděla námi nabízené menu: Káva a modlitba zdarma.

Oslovil jsem několik lidí procházejících okolo modlitebního karavanu. Zajímal jsem se, jak se jim žije, zda-li se setkávají s Bohem a zda-li s ním mluví. Z rozhovorů s nimi jsem vnímal jejich duchovní vyprahlost a touhu po naplnění. Většina oslovených při hledání duchovního naplnění hovořila o svém hledání životního štěstí v oblastech new age, magie a okultismu. Obzvláště mi utkvělo v paměti setkání s manželi, kteří vyprávěli o těžkých zkušenostech spojených se zdravotními problémy, když se zapletli do magie a okultismu. Bylo vidět, že si tyto souvislosti neuvědomují. Osloveným jsem v rámci rozhovoru nabízel modlitbu za uzdravení a osvobození. Vnímal jsem, jak se Pán těchto lidí dotýká a touží je uzdravit. Povzbuzoval jsem je k tomu, aby se ve svém životě těchto praktik new age, magie a okultismu zřekli a dali svůj život Ježíši. Na závěr našich rozhovorů jsem je zval na večerní koncert spojený přinášením radostné zprávy, s chválami a modlitbou.

Václav

Šumperk

Na tuto službu, které jsem se zúčastnila poprvé, jsem se těšila, ale zároveň pociťovala i mírnou nervozitu z něčeho nového. Měla jsem obavy z oslovování cizích lidí, ale již nějaký čas mám na srdci vyjít do ulic a šířit evangelium. Vnímala jsem naléhavé volání Pána Ježíše: „Vyjdi z komfortní zóny a následuj mě...". A tak se stalo.

První den jsme spolu s kamarádkou Janou vedly rozhovory postupně se 3 muži. Muži, kteří žili úplně jiným životem než my, sociálně slabí, někteří se sklonem k alkoholu… Mnohdy to byl monolog jednoho z nich, ale Pán nás učil trpělivosti, naslouchání a bezpodmínečné lásky. Pán nám dával slova do úst a měli jsme možnost se modlit za jednoho z nich a jeho přítelkyni. Uvědomila jsem si, jak je důležité pokořit se a dívat se na lidi Božíma očima, bez soudu a kritiky. Být i těmto lidem k dispozici, přinést jim lásku a porozumění. Druhý den k nám přistoupila paní, které umřelo vnoučátko. Této paní jsme my dvě mohly sloužit modlitbou, rozhovorem, slovem útěchy a naděje. Svěřila se nám, že viděla „světlo na konci tunelu", a proto přišla. Poté jsme sloužily paní se dvěma malými dětmi, kteří jsou z azylového domu. Později jsem jim mohla posloužit praktickou pomocí a po výměně telefonního čísla mě čeká první společné setkání u kávy. Věřím, že tento čas Pán požehná a přípraví pro ni cestu na Alfa kurzy.

Velmi mě tato zkušenost u karavanu povzbudila a vede k touze sloužit takto lidem častěji. Bůh si nás chce používat, i když sami o sobě mnohdy pochybujeme. On skrze nás může dělat velké věci, jen se mu musíme odevzdat, pokořit a čekat na vedení Duchem svatým. Jen Pán ví, jakou cestou půjdou dále všichni zmiňovaní, můžeme se za ně přimlouvat u Pán. Děkuji za tuto příležitost.

Lenka a Jana