Všechno má svůj čas

Je jaro. Na stromech začíná rašit nové listí, ptáci už od ranních hodin cvrlikají a sluneční paprsky začínají příjemně hřát.

Příroda se pomalu probouzí ze zimního spánku a začíná nové období. V průběhu roku se střídají různá období, jedno navazuje na druhé a je potřeba, aby se žádné nepřeskočilo. Po zimě nemůže přijít léto a po jaru podzim, i když by si to snad možná někdo i přál.

Brzy se začnou sázet semínka do nachystané půdy. Abychom mohli sklízet ovoce nebo zeleninu, je potřeba se o semínka starat, zalévat, okopávat,… Ve svůj čas z nich pak vyrostou rostlinky, které ponesou plody. Někdy jsem netrpělivá a chtěla bych vidět plody dřív, než je ten správný čas a nejlépe, aby bylo vše bez práce. Kazatel nám ale připomíná:

Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas. Kazatel 3, 1

Jsou různá období i v životě a často je potřebovat projít jedním, aby nastalo druhé. Vidím to i v mém vztahu s Bohem, který se odráží v modlitbě, v našich vzájemných rozhovorech.  Pán Bůh jedná a odpovídá na mé modlitby, často je to ale v úplně jinou dobu a jiným způsobem, než jaký očekávám.

Vnímám, jak mě tím Pán Bůh vychovává a učí trpělivosti a závislosti na něm. Například nedávno, když jsem se měla stěhovat, nemohla jsem dlouho najít žádné dobré nabídky bydlení. Ve chvíli, když jsem už neměla moc naději, přišla „za pět minut dvanáct“ nabídka bytu, který byl přesně podle mých přestav.

Učím se tím důvěře. Když se někdy modlím, chtěla bych vidět výsledky hned. Někdy opravdu Pán Bůh odpovídá na mé modlitby okamžitě, ale někdy je to běh na dlouhou trať. Je potřeba nejen sázet, ale také okopávat a zalévat. Pán Bůh mě tak učí vytrvalosti v modlitbách. On ví, kdy je ten správný čas.

 

Šárka