Jak se změnil modlitební život s příchodem miminka

Musím se spoustě věcí učit a hodně věcí jsem přestala dělat na nějaký čas. Už si nemůžu jen tak zajít v úterý na modlitby, nebo sednout do kavárny s knížkou... nebo jen obyčejně zajít na WC… už nezáleží jen na tom, co já chci, ale co my zvládneme, aby nám oběma bylo dobře.

Můj modlitební život je jiný – takový nárazový, změnil se hlavně častokrát na „střelné modlitby“ - „Otče prosím za miminko, aby mu bylo dobře, spánek, kojení… manžela, přítelkyni, Adélku v nemocnici. Děkuji za odpočinek, sluníčko, dobrou kávu, přátele.“

Pravidelně se, díky mému manželovi, modlíme ráno, když vstáváme, před jídlem či při cestování autem a pak před spánkem.

Bylo pro mě velkým povzbuzením, když mě a manžela kamarádky požádaly o modlitby v době, kdy budou sloužit na UNITED festivalu. Měla jsem pocit, že když tam nemůžu sloužit také, ač bych ráda, tak můžu alespoň krýt záda svým blízkým, kteří jsou v boji za druhé a jejich potřeby.

Přiznám se, že častokrát mám pocit, že jsem Bohu Otci vzdálená, že už jsem si dlouho nevzala Bibli a nezačetla se.

Co občas dělám je, že si vezmu kytaru a chválím Tatínka, nebo když jdu s Vítkem ven, tak se modlívám v parku – tam, v blízkosti přírody, mi často přijde Bůh blíž.

Začala jsem více Tatínkovi děkovat za věci, rodinu, přátele, situace, které mi dal a naučila jsem se to dělat častokrát ve chvílích, kdy mě něco trápí, nebo se občas zlobím na sebe, manžela... nechci totiž, aby se ve mně ty negativní věci usadily a zahnívaly, tak je vyznávám i před mužem a to mě pak také vede k vděčnosti.

V Brně je moc fajn, že funguje modlitební místnost 24-7, když se tam zapíši – je to impulz „být s Bohem“ udělat si na Něj čas a zároveň mě inspirují druzí jejich modlitbami, svědectvím, které zde zanechají. Je to pro mě prostor, kde můžu i s miminkem spočinout v Boží náruči.

Darina