Jak jsem se modlila za druhé a přitom Bůh změnil moje srdce

Už několik let se docela často modlíme za lidi, kteří v našem sboru uvěřili a modlili se modlitbu přijetí Pána Ježíše, ale nevydrželi. Jsem přesvědčena, že dost z nich prožilo znovuzrození a byli i několik let součástí společenství sboru, ale po nějaké době si šli svojí cestou. Neunesli nějaké krize, poddali se kritice, chtěli jít svým způsobem života a užívat si život podle svých představ, podlehli hříchu a nevím co ještě. Myslím, že podobných lidí je v každém sboru dost nebo aspoň několik. Záleží na tom, jak které společenství umí vychovávat k učednictví.

Na začátku modliteb za tyto „zbloudilé“ sourozence mi Duch svatý otevřel oči při četbě podobenství o milujícím otci a ztraceném synu (Lukáš 15: 11-24) Prožila jsem, že mám špatný postoj k těm, co odešli. Čekala jsem, že se vrátí a budou veřejně před druhými a přede mnou litovat svých chyb. Změnila jsem své myšlení v této oblasti a rozhodla jsem se pro postoj očekávání s otevřenou náručí a se srdcem plným lásky. A za těch několik let se pár sourozenců vrátilo. Ale ještě větší množství se nevrátilo.

Moc mne potěšilo proroctví, které jsem slyšela pro letošní rok 2021, že se navrátí mnozí, kteří jsou někde ztracení a na okraji a prožijí povolání od Otce do postavení Božích synů a dcer. V srdci mi proroctví silně zarezonovalo a uvědomila jsem si, že záleží na mém postoji, zda proroctví uchopím vírou. Jak se k němu postavím. Mohu ho přijmout s postojem: „Tak to jsem zvědavá, jestli se to opravdu stane. Tolik let se modlíme a výsledky nic moc.“  A v mysli mi vyvstal příběh Izraelského národa: kvůli nevěře nevešli do zaslíbené země. A ještě jeden: Ježíš nemohl udělat v Nazaretu mnoho zázraků, protože v něho nevěřili. Úplně vědomě jsem se postavila do postoje víry: Pán zaslíbil návrat ztracených synů a dcer do církve, budu za ně děkovat, oslavovat a chválit Nebeského Otce. Počítám s tím, že se jeho prorocké zaslíbení naplní.

Během dvou měsíců jsem svědkem čtyř návratů. Dva ze ztracených sourozenců spolu žijí na hromádce a prožívají velkou krizi ve vztahu, obrátili se na nás o pomoc a hned při prvním setkání jsme je mohli vést k novému vydání svého života Ježíši. Ještě není v jejich životě úplně vyhráno, ale věřím Bohu. Poté mi napsala zprávu mladá žena, která odešla asi před šesti lety, že ji chybí církev, prožívá nedorozumění se svým nevěřícím manželem. Pozvala jsem ji do triády (setkávání ve třech), kde spolu čteme Bibli, sdílíme se a modlíme. Chodí pravidelně a moc ráda. A před čtrnácti dny jsme se s manželem radovali a stále radujeme z návratu jeho sestry do církve. V mládí měla radostnou víru, ale potom si život zařídila podle svých představ a s Ježíšem nepočítala.

Ráda bych vás vyzvala a povzbudila k modlitbám, postoji víry a očekávání na návrat „ztracených“ bratrů a sester. Ať se navrátí všichni, nebo aspoň většina z nich a ať je v nebi i na zemi veliká radost z jejich návratu.

Vlasta Šimmerová