Chvála v očekávání

Dnes se zamyslíme nad druhou polovinou Mariina chvalozpěvu, který je často nazývaný Magnificat.

Její popis Boha je působivý a lidé jej od té doby po staletí četli, rozjímali nad ním, modlili se tato slova a zpívali je.

Marie zpívá svou píseň jako mladičká, neprovdaná, těhotná žena, příslušnice utiskovaného národa. Témata, kterých se dotýká – milosrdenství, pokora, nasycení hladových – zní jako předzvěst služby jejího Syna.

Páni! - jsou to silná slova, která popisují aktivního, konajícího, živého a mocného Boha, který překlenuje generace, sklání se ke zranitelným a plní svá zaslíbení!

Mariina píseň líčí Hospodinovu slabost pro ty, kdo jsou zranitelní. Kdy se cítím zranitelný/á? Chci Boha do těchto oblastí svého života pozvat.

 

Ztiš se a modli se.


Kdo právě v tuto chvíli potřebuje Boží náklonnost a ochranu? Moji stárnoucí sousedé? Muži a ženy, kteří v drsných podmínkách přespávají na ulicích města, kde žiju? Rodiny, které v tichosti zápasí s tíživou finanční stránkou Vánoc?

Prosím tě, Bože, o Tvoji milující přítomnost a pomoc v jejich životech.

 

Ztiš se a modli se.


To, co mě na Mariině písni fascinuje, není její teologie nebo výřečnost, ale její načasování. Marie tuto píseň nezpívá při Ježíšově narození. Zpívá ji v těhotenství – během toho, co Ježíše čeká.

Zajímalo by mě, jakou roli sehrála Mariina chvála v tom, jak se v jejím životě rodil Boží plán…

Cítím se v tuto chvíli v očekávání něčeho? Čím jsem „těhotný/á“? Co by se v mém životě mohlo zrodit, kdybych chválil/a jako Marie?

Pane, chci vidět Tvoji dobrotu a velikost, i kdyby můj život nevypadal ani dobrý, ani významný. Pomoz mi, prosím, žít tento advent ve chvále za to, co jsi mi daroval v Kristu, a za to, co se ještě chystáš dát mně i celému světu, až se Ježíš znovu vrátí.

Amen.

 

Biblické texty:

Můj úděl, můj kalich je Hospodin – ty přece můj osud z ruky nepustíš! Vyměřeny jsou mi blažené krajiny, připadlo mi skvělé dědictví!
Žalm 16,5-6

Jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení. Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky. Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil. Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství – jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“
Lukáš 1,50-55