Kdo jsem?

Dnes opustíme náš příběh Alžběty a Zachariáše a zaměříme se na jednu z hlavních postav vánočního příběhu: Marii, budoucí matku Ježíše.

Lukáš představuje Marii, když se její život chystá (dobrovolně!) naplnit Bůh, aby mohla hrát klíčovou roli v Jeho plánu vykoupení.

Když se mám někomu představit, mluvím různě podle toho, komu se představuji. Někdy začnu mluvit o své rodině. Jindy mluvím o své práci, zájmech nebo odkud jsem. Volím přístup, který tvoří nejrychlejší vazbu.

Lukáš představuje Marii popisem místa, kde žije, uvedením jejího věku, jejího vztahu a jména. Ale když ji pozdraví anděl Gabriel, popíše ji úplně jinak: „Zdravím tě, milostí obdařená!“

Pro Gabriela je Mariina identita zakořeněna v tom, co si o ní myslí Bůh.

Co si o mně myslí Bůh? Zvu Ho, aby mi to teď řekl...

 

Ztiš se a modli se.

 

Koho dnes potkám? Čemu věřím, že si o nich Bůh myslí? Modlím se nyní za každého člověka a naslouchám tomu, co o něm Bůh říká.

 

Ztiš se a modli se.

 

Třemi slovy se Mariin život navždy změnil: „Pán s tebou”. Ještě než uslyší Boží plán nebo s ním souhlasí. Ještě než je těhotná. Pán je s ní.

Připadá mi šokující, že než jsem poznal Ježíše, než jsem pochopil cokoli z Jeho plánů s mým životem, ještě než jsem řekl ano, abych Ho následoval, Bůh věděl, kdo jsem, a On byl se mnou.

Bože, poddávám se této mimořádné pravdě, že jsi se mnou, ať už si to uvědomuji nebo ne. Veď mě ať si uvědomuji Tvoji přítomnost nyní a v každé hodině dnešního dne.

Amen.

 

Biblické texty:

Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným.  V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine.
Žalm 9:10–11,

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
Lukáš  1:26–29